Jak jsem fotil jídlo

Život je změna, řekl jsem si před pár měsíci a namísto fotografování sportovních akcí jsem se střemhlav vrhnul na fotografování… jídla. Nebylo to vůbec snadné, protože jsem musel začít přemýšlet o focení zcela jinak než dosud. Improvizaci a rychlost vystřídala pečlivá příprava od nákupu surovin a přípravy vlastního jídla přes nejrůznější pomůcky jako pozadí, zatemňovací či naopak přisvětlovací plochy až po nákup či půjčování různého nádobí, hrnečků, talířků, příborů, váziček, ubrousků a dalších doplňků. Učil jsem se za pochodu stylem pokusů a omylů, jak jídlo co nejlépe naaranžovat, jak je co nejlépe osvětlit, odkud je co nejlépe vyfotit – a hlavně, jak je co nejlépe připravit!

Dalo by se o tom všem povídat dlouho, ale nechci vás unavovat podrobnostmi. Namísto toho vám nabízím malou ochutnávku toho, čím jsem se v letních měsících bavil.

Fotografie jídla se dají pořizovat zešikma,

zapecene-bramboracky-5

shora,

muj-chleb-s-ricottou-5

dortik-nemesis-5

zboku

smazeny-kvetak-4

nebo třeba zepodu

lentilky-2

Při focení přišla na řadu široká škála potravin: od polévek

rajska-polevka-3

přes hlavní jídla,

mysi-ocasky-1

saláty,

salat-s-byl-omackou-1

ovoce,

ovocna-misa-ii-1

dezerty všeho druhu

bor-mer-muffiny-5

puding-tri-barev-4

až po nápoje.

juice-repa-1

ice-coffee-3

Samostatnou kapitolou pak bylo použití jedlých květů, které fotkám dodaly jiskru, barvy a náladu:

bananove-palacinky-2

dynove-hranolky-3

muffiny-7

Kromě běžného focení jídla na talíři se fotilo na bílém,

rajcata-plnena-hou-1

na černém,

strudl-4

ale také na v přírodě na trávě,

kokosovy-chleb-2

na dlažbě

pena-s-denivkou-3

a dokonce na zábradlí.

panna-cotta-drahuska-3

Jiné fotografie vznikly s čistě dekoračním záměrem.

kava-s-kvety-3

papriky

Opomenout nemohu ani fotografie, při kterých jsem popustil uzdu fantazii a trošku jsem si s jídlem pohrál:

spagety-lodicky-2

Co se týče použitého osvětlení, převažovalo denní světlo, někdy jsem použil světlo shora,

chia-agar-1

někdy jsem fotil venku v protisvětle,

pazitka-2

jindy jsem se ponořil do techniky „dark mood“ libující si v kontrastu mezi tmavým okolím a osvětleným hlavním bodem zájmu:

hanacka-syrnica-2

redkvickova-pomazanka-2

tvarohova-pena-4

a u některých jsem se světlem experimentoval s cílem zachytit zajímavé hry stínů.

cervene-vino

ruzovy-sirup-4

Každopádně bylo focení jídla zajímavou odbočkou v mém fotografování, začal jsem se na fotografování dívat tak trochu z jiného úhlu pohledu. Uvědomil jsem si, že chceme-li vytvořit opravdu zdařilou fotografii, která zaujme, stojí to určité úsilí, ale pokud se povede, má člověk o to větší radost.

face-2

 

V Jistebníku u rybníku

Díky Jistebnickému maratonu jsem poznal nádherný kus přírody, ideální pro cyklistické či pěší výlety, a to jen pár kilometrů od mého bydliště. Východní strana Jistebníku je lemována soustavou několika rybníků, které jsou s okolním územím součástí přírodní rezervace Rákosina. Je tady nádherný klid a hnízdí tady spousty vodních ptáků a při rekognoskaci jsem ve vodě spatřil i vydru. Soustava rybníků je lemována alejemi vzrostlých stromů poskytujících příjemný stín a někdo jistě uvítá i skutečnost, že tohle vše se rozkládá téměř v absolutní rovině.

Pro mě však focení Jistebnického maratonu bylo spojeno ještě s jinou zvláštností; abych se na dlouhé trase lépe přesouval z místa na místo, vypůjčil jsem si od bráchy nedávno zakoupenou koloběžku. Musím ale předeslat, že ještě předtím, jak jsem již naznačil, jsem podnikl malou rekognoskaci terénu, dokonce dvě, protože při té první jsem po pár kilometrech ztratil cestu a musel jsem se po stejné cestě vrátit. Ta druhá byla úspěšnější, prošel jsem si část soustavy rybníků a prošel si zkratku ke startu/cíli. Jestli jsem řekl, že je tady klid, musím to trochu poopravit. Jelikož Jistebník leží na železničním koridoru s velmi hustým provozem, každou chvíli se zde vzduch nad vodní hladinou rozechvěje duněním projíždějících vlaků všeho druhu.

01

02

S focením jsem začal na startu, po něm jsem se přesunul podle svého itineráře na jihovýchodní stranu rybníků a téměř přesně podle mého předpokladu se začali objevovat první běžci. Nefotilo se úplně dobře; aleje vrhaly stín a blesk to nějak nezvládal, jak bych si představoval. Výsledkem byly dost velké kontrasty, které jsem musel mírnit postprodukcí.

09

Zanedlouho se vyrojili běžci z opačné strany (čtvrtmaraton se běžel v protisměru), takže doba pro focení se mi tak mírně prodloužila.

03

Po odfocení jsem popadl koloběžku a zamířil do prostoru startu a cíle.

Focení s koloběžkou je úplně jiné focení! Řekl bych přímo turbo focení. Jelo to krásně (pokud nepočítám místy mírně kamenitý podklad), rychle a hlavně mi to umožnilo v krátkém čase zvládnout odfotit místa, která bych bez koloběžky nikdy vytotit nestihl. No a zároveň jsem se u toho hezky protáhl, což mi vtipně nahradilo ranní běh. Tak jsem dojel do cíle – a v klidu jsem si počkal na běžce, které jsem už fotil u rybníků! Ze všech běžců bylo nejvíce půlmaratonců, takže jsem fotil, jak dobíhali do cíle.

06

05

Když se objevili první maratonci, věděl jsem, že je čas přesunout se na poslední stanoviště, které jsem si pracovně nazval „obilí“. Tato cesta byla ze všech nejlepší, protože tam vedla z větší části asfaltová cesta a na koloběžce to pěkně frčelo – prakticky jako na kole.

07

08

Odfotil jsem fotky z obilí a tím moje práce skončila. Přesunul jsem se do cíle, kde v tu chvíli nikdo neběžel – vyjma doprovodného programu. Pojedl jsem ze svých zásob a cestou domů v autě jsem si představoval, že když se v příštím životě narodím jako vydra nebo labuť, určitě by se mi líbilo strávit svůj život právě tady.

A ještě jedno chutné rajče

Barvám neutečeš!

Pro tentokrát jsem se rozhodl navštívit akci, jakou jsem ještě nefotil. Akci doslova plnou barev. Akci, na které se sice běží, ale sport je až na druhém místě. Na tom prvním je zábava, legrace, zážitek. Jinými slovy, nejde tak ani o to, za kolik zaběhnete okruh parkem, ale jak si zařádíte s barvami a jak si to celé barevné odpoledne užijete. Z toho také vyplývá věkové složení účastníků; převládaly mladší ročníky, mládež a děti. Někteří účastníci se dostavili dokonce okostýmovaní.

Barvám-neutečeš-025

 

Dopoledne vyplnily různé doprovodné akce, vlastní „barvení“ začalo půl hodiny před startem hromadným výhozem barev. Měl jsem pochopitelně obavy, co udělají ty kilogramy barev vyhozených najednou několika tisíci lidmi do vzduchu s technikou. Vybral jsem si záměrně místo kolmo ke směru větru a ještě jsem byl pro každý případ schován za velkým stanem. Po vyhození barev, které jsem bral kontinuálním snímáním, se zdálo, že jsem vše přečkal bez úhony. Ale v následujícím okamžiku jsem se ocitl v oblaku prachu hustého jako po výbuchu islandské sopky, takže jsem neviděl na krok a barvy jsem měl v očích, v uších i v nose a v davu podobně postižených fotografů (ostatním to nevadilo) jsme klopýtali někam do relativního bezpečí. Naštěstí jak rychle oblak vznikl, stejně rychle se zase ztratil. Nicméně další čtvrthodinu jsem byl nucen věnovat čištění aparátu. Pak už jsem se rychle vrhnul na focení portrétů již hezky zmalovaných účastníků.

05

A to už bylo pár minut do startu, takže předstartovní foto …

03

…a jde se na věc! Startovalo se sice po pěti minutách v blocích po několika stovkách účastníků – což bylo pro nás fotografy vítané rozprostření do delšího časového úseku, abychom všechno v klidu stihli – nicméně jsem moc neotálel a ihned po startu jsem spěchal k první barevné zóně – červené.

09

Jakmile jsem měl červené dost, otočil jsem to a spěchal se uklidnit k další barevné zóně – modré.

17

Docela mě překvapil vysoký počet účastníků – několik tisíc. Celé Čechovy a Smetanovy sady plné barevných lidí.

18

Poslední zóna před cílem byla třpytková. Těšil jsem se, že to budou atrativní fotky. A skutečně; když jsem došel do třpytkové zóny, třpytilo se to všude – na obličejích, na oblečení, na zemi. Jenže fotky to bohužel nedokázaly zachytit. Na fotkách to byly prostě bílé tečky, které spíš vypadaly jako nějaká vada. Ale když na chvilku zašlo slunce, dalo se hezky fotit i tady.

34

Co dodat na závěr? Přesto, že jsem tu část města za autobusovým nádražím s nynější galerií Šantovkou sotva poznával, jsem rád, že jsem po letech opět navštívil Olomouc.

Město mých studií. Město prvních lásek. Město plné památek a krásných děvčat.

Město, které jsem si zamiloval.

38

A celé je to zde

 

Cross Country a Extrem Enduro Show

Pro víkend na konci dubna a začátku května jsem vybíral z několika akcí, z nichž nejvíce jsem se přikláněl k turnaji v malé kopané v Havířově – Suché a poté odpoledne k mezinárodnímu rugbyovému utkání v Havířově. Nakonec ale zvítězila akce jiná, opět na Vysočině, a to motocyklová Cross Country a večerní Extrem Enduro Show v Šiklově mlýně. Cesta tam proběhla hladce a rychle a dokonce jsem ani na chvilku nezabloudil.

Po příjezdu mě překvapila rozlehlost celého areálu, čítající 100 hektarů. Právě probíhal nějaký závod, a tak jsem chtěl hned začít fotit, ale sotva jsem vytáhl aparát, tak závod skončil. To se mi ale hodilo, protože jsem vzniklou přestávku využil k prohlídce areálu a focení různých mimozávodních momentek ze zákulisí.

IMG_6308

Hezky se mi fotilo z rozhledny; focení zázemí občerstvení a svačících lidí u stolů mě velmi bavilo.

IMG_6315

O půl dvanácté začal závod žen a já jsem začal s focením vlastního závodu. Začal jsem na startu a v jeho okolí, potom jsem se vydal směrem, odkud přijížděly závodnice k cíli.

IMG_6631

Jak je vidět i z této fotografie, problémem tohoto focení byla enormní prašnost. Stačila jedna motorka projíždějící kolem a hned se mi na foťák (a na mě) snesl obláček prachu. Každou chvíli jsem musel čistit objektiv a k výměně objektivu jsem se uchyloval jen když právě nic nejelo a to ještě někde stranou závodní trati. Závody se konaly v otevřené krajině, prakticky bez nějakých porostů, a tak jsem ty své průhledy vyráběl téměř z ničeho.

IMG_6878

Poslední závod jsem fotil z prostoru startu, za rozhlednou, byl to technicky poměrně náročný úsek, a pak jsem šel kousek směrěm, kterým jeli závodníci. Bohužel ty závody mi při tom focení velmi rychle uběhly, takže na některé plánované záběry nakonec ani nedošlo. Ale jako vždy jsem se docela vyřádil a těšil jsem se na večerní Enduro Show.

Na podvečerní zkoušce, kdy si jezdci projeli okruh nanečisto, bylo znát, že někteří jedou takovýto závod poprvé; s náročnými překážkami měli co dělat

IMG_7014

a některé překážky byly dokonce nad jejich síly. A také asi dva závodníci nakonec po tomto testu závod vzdali předem. Zkouška proběhla navečer, závod začal až v osm, takže zde jsem opět uplatnil externí blesk.

IMG_7136

Nakonec jsem ještě zkoušel blesk s dlouhým časem, podařilo se mi zachytit hezké oblouky světel, jak jezdci prolétávali vzduchem, ale chyběl tomu ten správný závěr v podobě bleskem zachyceného jedzce na konci expozice. Tak mám aspoň propříště co vylepšovat.

Odjížděl jsem už za tmy, o půl desáté, a tak asi není divu, že jsem (opět) – dokonce dvakrát bloudil, trochu jsem si zpáteční cestu prodloužil, ale v Bělotíně jsem tentokrát na dálnici najel dobře – a proto jsem byl doma už v 1:45!

Kompletní album k vidění zde