Mulata Snow Rugby

Nejprve kontrolní otázka: Víte, co je největší vynález od doby zavedení samostatné klapky ř na českém psacím stroji Járou Cimrmanem?

O sportu, který jsem fotografoval tentokrát, panuje mnoho předsudků. Hlavně se o něm říká, že je to sport hrubý. Já bych spíš řekl tvrdý. Naopak se domnívám, že je to sport z mnoha důvodů obdivuhodný. Ne nadarmo se mu říká sport gentlemanů. Slovo rozhodčího je svaté. O něm se nediskutuje. Soupeř je hoden stejné úcty jako spoluhráč, hráči jen tak pro nějakou bolístku hřiště neopouštějí, ačkoli hra často skutečně bolí. A nějaké simulování jako ve fotbale? To se tady nevede.

Ano, řeč je o rugby. Osobně mám k němu velmi kladný vztah. Byl jsem to ostatně já, kdo v roce 2012 fotografoval první zápas rugby na Vysočině. Viz moje reportáž na Rajčeti.

Stejně, jako předchozí sporty, které jsem v nedávných dnech fotografoval, i rugby je samozřejmě velmi rychlé, ale na Mulata Snow Rugby v Ostravě, v lyžařském areálu Skalka, se hrálo na podstatně menším hřišti, než se hraje běžné rugby, takže se dvěma běžnými objektivy se dalo obsáhnout prakticky celé hřiště.

A co že je snow rugby? Prostě rugby na sněhu. S mírně upravenými pravidly. Nedělají se mlýny, nesmí se kopat. Hraje na každé straně jen 5 hráčů. Dosud se hrálo jen v italském Tarvisiu, Ostrava je druhá v Evropě, kde se snow rugby odehrálo. Byla to spíš taková rugbyová show, jíž se zúčastnily profesionální týmy z Česka, Slovenska a Polska. Hrály se krátké zápasy 2 x 5 minut.

50

 

Předchozí odpoledne a noc silně sněžilo, ale dopoledne – přesně podle předpovědi – už bylo nad nulou, což mělo jediný nevyhnutelný důsledek, který byl vidět v celém areálu: všude mokro, bláto, kaluže, což bylo umocněno ještě polohou pod svahem, z něhož stékal roztátý sníh. Pro návštěvníky nepřijemné, ale pro focení rugby vítané – za předpokladu dodržení bezpečné vzdálenosti.

Fotografie z rugby jsou zajímavé tím, jaké zvláštní, někdy vtipné, až komické situace dokáží v těch pranicích a tahanicích o tu šišatou věc zachytit.

55

 

15

A tady se dostáváme k odpovědi na mou kontrolní otázku z úvodu mého dnešního blogu. Ano, přátelé, největším vynálezem všech dob je kontinuální snímání. Je to vlastně takový mezistupeň mezi fotografováním a filmováním. Nasekáte třeba pět snímků v sérii a v poklidu domova se 1) pobavíte vtipností situace a 2) vyberete si tu nejlepší fotku. Někdy je dokonce volba těžká, protože v jedné sérii najdete dvě nebo dokonce tři „nejlepší“ fotky a těžko se rozhoduje, kterou vybrat. V každém případě je to stokrát lepší než cvaknout – a posléze zjistit, že a) jsem cvakl moc brzy, b) jsem cvakl moc pozdě, c) někdo mi tam strčil ruku, nohu, ksicht atd. a fotku znehodnotil, d) v rozhodujícím okamžiku se fotografovaný objekt otočil.

Vzhledem k atraktivním bitvám při hře jsem tentokrát moc nevymýšlel, co a jak budu fotit. Takže hlavní náplní byly nejrůznější herní situace, které jsem si pracovně rozdělil na několik skupin. Zde uvádím pouze ukázky.

První skupina „Chyť mě, když to dokážeš!“

13

18

Druhá skupina „Drž – a nepouštěj!“

05

09

Třetí skupina „Rugby nebo zápas?“

06

34

Čtvrtá skupina „Jak se pokládá pětka“

20

39

Další skupiny jsou portréty hráčů při hře,

58

 

jinde mě zaujala nějaká vtipná kompozice.

56

Jak je snad z fotek vidět, u fotografování samotného, stejně jako u postprodukce jsem se výtečně bavil. Už teď se těším na příští ročník, který – jak pořadatelé slibují – bude ještě mnohem lepší než ten letošní.

Jak vidím, při vkládání fotek sem na blog se fotky vždy trochu rozostří. Proto raději koukněte jako vždy sem.