Barvám neutečeš!

Pro tentokrát jsem se rozhodl navštívit akci, jakou jsem ještě nefotil. Akci doslova plnou barev. Akci, na které se sice běží, ale sport je až na druhém místě. Na tom prvním je zábava, legrace, zážitek. Jinými slovy, nejde tak ani o to, za kolik zaběhnete okruh parkem, ale jak si zařádíte s barvami a jak si to celé barevné odpoledne užijete. Z toho také vyplývá věkové složení účastníků; převládaly mladší ročníky, mládež a děti. Někteří účastníci se dostavili dokonce okostýmovaní.

Barvám-neutečeš-025

 

Dopoledne vyplnily různé doprovodné akce, vlastní „barvení“ začalo půl hodiny před startem hromadným výhozem barev. Měl jsem pochopitelně obavy, co udělají ty kilogramy barev vyhozených najednou několika tisíci lidmi do vzduchu s technikou. Vybral jsem si záměrně místo kolmo ke směru větru a ještě jsem byl pro každý případ schován za velkým stanem. Po vyhození barev, které jsem bral kontinuálním snímáním, se zdálo, že jsem vše přečkal bez úhony. Ale v následujícím okamžiku jsem se ocitl v oblaku prachu hustého jako po výbuchu islandské sopky, takže jsem neviděl na krok a barvy jsem měl v očích, v uších i v nose a v davu podobně postižených fotografů (ostatním to nevadilo) jsme klopýtali někam do relativního bezpečí. Naštěstí jak rychle oblak vznikl, stejně rychle se zase ztratil. Nicméně další čtvrthodinu jsem byl nucen věnovat čištění aparátu. Pak už jsem se rychle vrhnul na focení portrétů již hezky zmalovaných účastníků.

05

A to už bylo pár minut do startu, takže předstartovní foto …

03

…a jde se na věc! Startovalo se sice po pěti minutách v blocích po několika stovkách účastníků – což bylo pro nás fotografy vítané rozprostření do delšího časového úseku, abychom všechno v klidu stihli – nicméně jsem moc neotálel a ihned po startu jsem spěchal k první barevné zóně – červené.

09

Jakmile jsem měl červené dost, otočil jsem to a spěchal se uklidnit k další barevné zóně – modré.

17

Docela mě překvapil vysoký počet účastníků – několik tisíc. Celé Čechovy a Smetanovy sady plné barevných lidí.

18

Poslední zóna před cílem byla třpytková. Těšil jsem se, že to budou atrativní fotky. A skutečně; když jsem došel do třpytkové zóny, třpytilo se to všude – na obličejích, na oblečení, na zemi. Jenže fotky to bohužel nedokázaly zachytit. Na fotkách to byly prostě bílé tečky, které spíš vypadaly jako nějaká vada. Ale když na chvilku zašlo slunce, dalo se hezky fotit i tady.

34

Co dodat na závěr? Přesto, že jsem tu část města za autobusovým nádražím s nynější galerií Šantovkou sotva poznával, jsem rád, že jsem po letech opět navštívil Olomouc.

Město mých studií. Město prvních lásek. Město plné památek a krásných děvčat.

Město, které jsem si zamiloval.

38

A celé je to zde