Jak jsem fotil badminton

Že je badminton rychlý a akční sport, jsem se měl možnost přesvědčit na vlastní kůži ještě v nedávné době, kdy jsem se v Chotěboři s partou nadšenců po tři roky tomuto sportu aktivně věnoval. Ovšem rychlost badmintonu, vítaná při vlastní hře, se stává potíží, jakmile chcete tento sport fotografovat. Jistě, povedené akční fotografie jsou ozdobou každého fotografického alba, ale bohužel také platí, že čím vyšší rychlost (z velké blízkosti) chcete zachytit, s tím větším odpadem musíte počítat.

09a

Problémů bylo na mistrovství ČR v Karviné při focení celá řada. Jeden z hlavních, jak už jsem naznačil, byl problém s ostřením. Nejprve jsem zkoušel využít kontinuální ostření, ale to bylo na tento sport příliš pomalé a záběry byly neostré. Poté jsem tedy zkoušel si předostřit – jenže kam? V jednom momentu je hráč vzadu u postranní čáry, v příštím již balancuje u sítě, pak jde na střed a tak všelijak dokola. Navíc s tak malou clonou, která byla při focení v hale nutná, jsem se musel strefit přesně, jinak byl záběr opět k nepotřebě. Nakonec jsem skončil u metody „One shot“, při níž jsem neustále namačkával spoušť a „předostřoval“ jsem si v rámci malého okruhu, v němž jsem hráče musel zachytit.

 

24

 

Dalším problémem bylo dosti chabé osvětlení, takže se velmi dobře uplatnil světelený objektiv EF 50/1,8. To je ovšem pevné sklo vyžadující určitý odstup od hrací plochy; jeho využití však bránili další diváci kolem dokola. Výsledkem bylo střídání všech objektivů, které jsem měl s sebou.

Nejsem přítelem jednoho stanoviště při focení. Jsem zastáncem názoru, že reportáž má být pestrá a taková nemůže být, stojíte-li celou dobu na jednom místě. Přesto jsem si ale potřeboval vyřešit to hlavní stanoviště, z něhož pořídím většinu snímků ze hry. Tribuny podél hřišť zavrhuji, stejně jako ochoz nad plochou – je to už příliš daleko a pohledu do tváře hráčů by navíc bránila síť. Nakonec si vybírám hřiště číslo 1, kde se dá fotit z boku z bezprostřední blízkosti, protože je první v řadě.

41

V druhé půli sobotního dne – a celou neděli – již toto neplatí, protože se hraje jen na středních kurtech a v neděli již jen na jednom kurtu obklopeném diváky.

Z pohledu čtyřhry a dvojhry se samozřejmě lépe fotí dvojhra; při čtyřhře je hráčů na tak malou plochu prostě moc a zachytit slušný záběr, kde jsou oba hráči v zajímavé pozici a zároveň se vzájemně nepřekrývají, je téměř nadlidský výkon. Pokud to není výchozí pozice před zahájením hry…

35

Jistě jedním z nejatraktivnějších momentů při badmintonu jsou smeče. Ovšem ty se fotí snad nejobížněji. Jednak je to jejich enormní rychlostí, kvůli které většina snímků dopadne rozmazaně, i když fotíte velmi krátkými časy. A i když se podaří pohyb zmrazit, tak ruka s raketou obvykle překryje tvář a fotka se tak znehodnotí. Druhým důvodem je pozice hráče, který se při smeči silně zakloní dozadu a z tváře není vidět buď nic, nebo třeba jen nos. Proto je lepší fotit smeče těsně před vlastním odpálením – a protože je tato fáze často spojena s výskokem – tak i z větší vzdálenosti.

 

 

70

Mnohem lépe a snadněji se fotí dobíhané kraťasy u sítě, kdy hráč nevědomky zaujímá „šermířský“ postoj s jednou rukou dozadu. Je zajímavé sledovat, jak se hráči v této pozici vzájemně podobají jak vejce vejci…

46

V reportáži pochopitelně nesmí chybět další záběry – portréty diváků…

62

…hráčů a hráček v jiné než herní situaci…

51

…mé oblíbené průhledy, nadhledy a podhledy…

13

…a samozřejmě emoce, které jsou kořením každého sportovního výkonu.

63

Co dodat na závěr? Skvělá akce a výborná příležitost procvičit si focení v hale A tak jsem fotil, diváci povzbuzovali, hráči bojovali, rozhodčí rozhodovali, moderátoři moderovali a Petr Koukal, že opět zvítězil.

75

Celá reportáž na Rajčeti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *